Hudba
Bandoneon a jeho kapela
Nástroje, které stojí za tangu: podivná klávesnice bandoneonu, housle, klavír a basa, zpěvák a to, jak sextet vyrostl v orquestu típicu.
Hledejte volný termín ↗Rychlá odpověď
Zvuk tanga spočívá na bandoneonu, koncertině, jejíž knoflíky vydávají při stlačení a tažení různé tóny. Kolem něj stojí housle, klavír a kontrabas, jádro sextetu, jehož standardizace je připisována Vicentemu Grecovi. Větší orquesta típica přidává smyčce a bandoneony a může se připojit i zpěvák. Pro žádné představení není složení souboru garantováno, ale znalost těchto částí vám pomůže slyšet, co se děje.
Německý nástroj v Argentině
Bandonion nese své jméno po Heinrichu Bandovi, německém obchodníkovi s nástroji, a původně byl určen pro náboženskou a populární hudbu své doby. Má se za to, že se do Argentiny dostal kolem roku 1870 s námořníky a emigranty z Německa a Itálie, ačkoli žádné dokumenty neukazují, jak přesně dorazil. Do roku 1910 se bandoniony vyráběly v Německu výslovně pro argentinský a uruguayský trh. Historicky se vyráběly hlavně v Německu a nikdy v Argentině, což je kuriózní fakt o nástroji nejtěsněji spjatém s hudbou tohoto města.
Proč je tak těžké hrát
Stejně jako u jiných koncertin se nástroj drží mezi rukama a žene vzduch přes laděné kovové jazýčky. Potíž je v tom, že daný knoflík vydává jeden tón při stlačení a jiný při tažení a obě ruce mají odlišné uspořádání. Hráč se tak musí naučit čtyři samostatné klávesnice. Mnozí hráči tanga se tomu částečně vyhýbají tím, že pracují téměř výhradně tahem a pomocí tlačítka pro vypouštění vzduchu rychle zavírají měch. Obě strany se liší i zabarvením: levá zní nosově a tlumeně, pravá jasně a ostře.
Od tria k sextetu
První generace hráčů v Buenos Aires, známá jako Guardia Vieja, používala přenosné nástroje: tria flétny, kytary a houslí, přičemž bandoneón se objevil na konci devatenáctého století. Eduardo Arolas, přezdívaný tygr bandoneónu, byl hlavním hybatelem jeho popularity. Vicente Greco brzy standardizoval tanguové sexteto: klavír, kontrabas, dvoje housle a dva bandoneóny. Ve dvacátých letech 20. století kapelníci jako Roberto Firpo a Francisco Canaro flétnu vypustili a přidali kontrabas a hudba se přesunula do důstojnějších sálů.
Orquesta típica
V Argentině a Uruguayi označuje spojení orquesta típica tanguovou kapelu určitého složení: smyčcová sekce o třech nebo čtyřech houslích, někdy s violou a violoncellem, tři nebo více bandoneónů a rytmická sekce s klavírem a kontrabasem. Kapely zlatého věku, zhruba od roku 1935 do roku 1952, často přesahovaly tucet účinkujících. Malý sál to nepojme, což stojí za to si připomenout, když čtete o velkých orchestrech. Každé pódium v kavárně funguje v menším měřítku a sestava na váš večer závisí na lidech, kteří show pořádají.
Zpěvák vystupuje dopředu
Tango může být čistě instrumentální, nebo mít zpěváka. Carlos Gardel, kterého anglická Wikipedie označuje za nejvýraznější postavu v historii tanga, pomohl ve dvacátých letech 20. století rozvinout tangu canción. Texty se vyznačují nostalgií, smutkem a nářky nad ztracenou láskou. Pozdější kapely také spolupracovaly s hvězdnými zpěváky: orchestr Aníbala Troila, známý především svými instrumentálkami, nahrával se zpěváky včetně Roberta Goyenecheho a Edmunda Rivero. Sám Gardel je uveden mezi návštěvníky kavárny.
Na co poslouchat
Začněte rozdílem mezi oběma rukama bandoneónu, potom si všímejte, kdo drží melodii: klavír a bas udržují základ, zatímco smyčce a měch si předávají linku. Poslouchejte také změnu pulzu. Tango běží ve dvou nebo čtyřech, milonga je rychlejší a lehčí a tanguový valčík, tedy vals, se valí ve třech. Tanečníci na to všechno reagují a podle toho, jak se hudba mění, objetí otevírají nebo zavírají. Nemusíte nic pojmenovávat, abyste si to užili, ale vaše uši dostanou něco, co mohou sledovat.
Pro koho to není
Tato stránka je souvislosti, nikoli programová poznámka. Pokud chcete přesně vědět, které skladby a kteří hráči na vás daný večer čekají, nikdo vám to předem neřekne a tento průvodce nebude hádat. Pokud chcete celý orchestr, hledejte koncertní síň, ne kavárnu. A pokud máte raději tango moderní a experimentální, zeptejte se sami sebe, zda jste přišli právě za programem klasik. Pro toho, kdo přichází poprvé, jsou však klasiky přesně tím správným místem, kde začít.
Zdroje